Otázka "likvidace stranického systému" či "zákazu stran" se opakovaně vynořuje už od okamžiku, kdy lidé rozpoznali, že vývoj se neubírá směrem, který si většina v době sametové revoluce představovala. HzPD k tomu již před časem zaujala stanovisko, že zákaz stran či politických hnutí by omezoval demokratické právo lidí sdružovat se za účelem prosazení nějakých myšlenek či zájmů.
Změněno by ale mělo být stávající nepřiměřené zdůrazňování moci stran zakotvené v naší ústavě. Ústava sice říká, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, pak ale roli lidu zcela bagatelizuje článkem, který říká, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran.
To vede k tomu, že nečlenové politických stran mají velmi omezenou možnost prosazovat svoje názory (vše co je jim umožněno, je zvolit jako kočku v měchu nějakou stranu, se všemi jejími rozmanitými veřejnými programovými cíli a utajovanými osobními zájmy jejich členů). Druhým důsledkem je, že se ve stranách sdružují lidé, jejichž cílem je získání moci či osobního prospěchu (existují samozřejmě i výjimky). Prosazování nových myšlenek, či prosazování oprávněných zájmů nějaké skupiny obyvatelstva jsou pro ně pouze nepříjemnou formalitou, jejíž plnění musí předstírat. V lidových novinách jsem narazil na výstižné označení takových lidí. Říkali jim tam „politická třída“.
Řešením není zrušení politických stran, ale zavedení přímé volby do orgánů zákonodárné a výkonné moci. Voliči nebudou volit strany, ale přímo jednotlivé osobnosti. Podmínkou pro umístění na kandidátce by mohl být určený počet podpisů občanů pro nominaci dané osobnosti. Politické strany by v této souvislosti mohly hrát roli kandidáta reprezentujícího zájem stranou prosazovaný, o nominaci i volbě konkrétních osobností by ale rozhodovali samotní občané. Pokud by byl systém doplněn možností odvolání zastupitele voliči i v průběhu volebního období, zcela jistě by zvýšil zájem zastupitelů, poslanců atd. o skutečné potřeby lidu.
Návrh tzv. webového parlamentu s sebou nese problém, že by nutil lidi se příliš často zabývat řízením státu či obce, o co lidé ve své většině ani nemají zájem. Systém musí lidem umožnit (a) ustavit manažery (zastupitele, poslance), jejichž úkolem je spravovat jejich vlast (společné záležitosti a společný majetek), (b) možnost odvolat ty manažery, kteří svoje úkoly neplní správně a (c) zadat manažerům základní cíle, či odmítnout jejich některá řešení. Bod (c) řeší referendum, které by se mělo v dobře fungující společnosti mělo konat zřídka.
