Že se tato věta vyskytuje zrovna v ústavě, mě trochu překvapuje. Přiznám se, že ten výraz je pro mne nový. A jeho hluboký smysl je opravdu pozoruhodný. Stačí ale říct: „Každý občan by se měl umět vyjadřovat … ?“ Měl by, ale když neumí, měl by mít možnost se to naučit. Ale kde? Dá se to naučit nebo je to vrozená schopnost, kterou je možné rozvíjet sebevzděláváním? A „povinnost pečlivě poslouchat?“ Dá se mluvit o povinnosti poslouchat? Není ta schopnost pečlivě poslouchat druhého o trpělivosti? Jsou lidé, kteří mají ten dar vyslechnout druhého, ale není více těch, kteří se rádi poslouchají, bez ochoty pustit druhého ke slovu, a když přece promluví a dovolí si ještě ke všemu vyslovit jiný názor, tak se ty dva různé názory střetnou, rozpoutají válku a čím vulgárnější a agresivnější člověk je, tím větší šanci má umlčet, znechutit a odradit toho tiššího, aniž by vyšlo najevo, který názor byl pravdivější, prospěšnější a lepší, vítězí hrubá síla, která umlčí to právo chápat a rozumět tomu, co ostatní říkají. Co to tedy je, to právo na respekt ostatních a povinnost ostatní účastníky respektovat? Je to jen ideál nebo dosažitelný cíl?
Zobrazit příspěvky