HzPD fórum
Všeobecná kategorie => Všeobecná diskuze => Téma založeno: Leo K Leden 13, 2012, 15:59:54 odpoledne
-
Znění v návrhu http://www.hzpd.cz/navrh-obcanske-ustavy/ (http://www.hzpd.cz/navrh-obcanske-ustavy/)
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Návrh změny:
Česká republika je demokratický právní stát, jehož svrchovanost je založena na principu subsidiarity občana.
Zdůvodnění:
V preambuli se říká: ...občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, věrni všem tradicím státnosti zemí Koruny české i státnosti československé... a odvolává se ať přímo nebo nepřímo na zemské zřízení ...zemí Koruny české... Proto mi přijde nedemokratické určovat ústavou, že Český stát je svrchovaný a tedy, že má právo vykonávat svou moc v celém státě nezávisle na tom, zda se jednotlivé země - Čechy, Morava a Slezsko - někdy v budoucnosti nerozhodnou o určité autonomii. Viz např. Švýcarsko a jeho 26 kantonů se značnou mírou autonomie. Princip subsidiarity občana proto, že rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech se má odehrávat na tom nejnižším možném stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům, aby se odstranil zbytečný centralismus.
-
Zdůvodnění je logické, tedy se s ním ztotožňuji a souhlasím.
-
Nebude v tom jeden ze zakopaných psů, proč je přes snad už téměř všeobecnou nespokojenost tak málo lidí aktivních, tak málo lidí v ulicích? Kolik "obyčejných" občanů by znalo význam pojmu subsidiarita (a spousty dalších) bez nahlédnutí na internet či do slovníku?
Když ústava občanská, neměla by být napsaná tak, aby jí pokud možno každý občan jasně rozuměl?
P. Sz.
-
Pane Szalbote navrhněte změnu (a změňte si už ten váš nick).
-
Subsidiarita a demokracie? Ani náhodou. Federalismus a demokracie ano to jsou dvě strany jedné mince.
-
Tomu nerozumím.
...Subsidiarita (z lat. subsidiaris – pomocný, podpůrný od subsidium – pomoc, podpora) dnes obvykle znamená princip subsidiarity, politickou zásadu, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. Vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje. Například rozhodování o dětských jeslích nebo parku má patřit do kompetence obce, kdežto univerzita nebo dálnice má být v kompetenci kraje nebo státu. Princip subsidiarity je tak prohloubením myšlenky demokracie, je opakem centralismu a zdůrazňuje decentralizaci a úlohu samospráv... citát Wikipédie.
Co to má společného s federalismem?
-
Vztah demokracie a subsidiarity a demokracie a federalismu popisuje Kniha o přímé demokracii.
-
Nepochybně. Ale otázka zněla - čím si protiřečí subsidiarita a federalismus. Definujme si pojmy: Pokud federací rozumíme zastřešující sdružení (organizací, spolků, států) pak ten protiklad padá. Já to ještě - pro větší srozumitelnost doplním výňatkem z publikace. Nizozemští autoři kritizují subsidiaritu z hlediska katolické církve, kritizují to, že subsidiarita se dostala do křesťansko- demokratických stran skrze papežskou encykliku Rerum novarum.
Píšou ... Subsidiarita je klíčovým konceptem v křesťansko-demokratické ideologii. Základní myšlenkou je, že vyšší úrovně pověřují co největším počtem úloh nižší stupně řízení za účelem zbavit se méně důležitých úloh, které mohou efektivněji vykonat nižší úrovně. Dalším předpokladem je, že nižší stupně – až k jednotlivci – mohou být zneužité, pokud jsou jimi delegované. Iniciativa pověření je se shora dolů. Vyšší úrovně rozhodují, jak velký prostor poskytnou nižším úrovním na manévrovaní, kdy a za jakých okolností jim může být jejich svoboda odebraná.
To je samozřejmě možné, pokud jsou splněné podmínky v textu vyznačené např. vyšší úrovně pověřují co největším počtem úloh nižší stupně řízení, ...nižší stupně – až k jednotlivci – mohou být zneužité, pokud jsou jimi delegované, Vyšší úrovně rozhodují, jak velký prostor poskytnou nižším úrovním na manévrovaní...atd.
Tyto podmínky nejsou splněné - zde se bavíme o ústavě. A z ústavy - nikoliv z vyšších úrovní řízení - vychází princip subsidiarity. Také principy papežské encykliky nejsou - a pro náš stát už vůbec ne - závazné. Já to chápu jako vyjádření tradičního protestantského odporu proti katolicismu, které však s přímou demokracií nemá žádné styčné body.
Dalším problémem je chápání pojmu federalismus. Příručka překládá pojem federalismus jako zastřešující sdružení jednotlivců - toto chápání je nám s jednou výjimkou (federace strojvůdců) cizí. Federaci chápeme jako zastřešující sdružení např. Ruská federace, USA, Spolková republika Německo atd. - kde platí, že jednotlivé státy (kantony, spolkové země atd) mají svéprávné postavení, které nemůže měnit svým výhradním působením centrální vláda. Federalismus a subsidiarita jsou mimoběžné pojmy - alespoň já tomu tak rozumím. Když se rozhodnu potlačit subsidiaritu, tak chtíc, nechtíc posiluji centralismus - jinak mi to rozum nebere.
-
Z knihy příme demokracie
Subsidiarita a federalizmus
„Federalizmus” je protikladom „subsidiarity“. Vo federálnej
spoločnosti poverenie pochádza od jednotlivých občanov. Federalisti
tvrdia, že neprávo vzniká, ak nie sú úlohy pridelené,
ľudia sú sociálnymi tvormi a sú závislí jeden od druhého.
Napriek tomu subsidiarita sa v základe odlišuje od princípu
federalizmu. Federalizmus vychádza od jednotlivca, pretože
nielen vedomie a morálne hodnotenie, ale aj skúsenosti radosti
a smútku sú črtami jednotlivca. Skupiny takto nepociťujú,
ba čo viac, nemajú vedomie. Subsidiarita na druhej strane vychádza
zo sily, ktorá stojí nad jednotlivcom a ktorá benevolentne
vytvára priestor pre aktivity nižších stupňov a jednotlivcov.
Myšlienka federalizmu môže byť jednoducho spojená s demokratickým
ideálom. Spojitosť je však oveľa bližšia: priama
demokracia a federalizmus sú dve neoddeliteľné strany tej istej,
plne demokratickej mince. Koncept subsidiarity na druhej
strane je nezlučiteľný s plnou demokraciou, pretože jej autor je
založený na danej a priori autorite. V teórií subsidiarity je hierarchicky
štruktúrovaný model cirkvi exportovaný do svetského
štátu. Vo federalistickom koncepte sú to jednotlivci, ktorí formujú
vyššie stupne, sú to jednotlivci, ktorí určujú , čo poverujú
ďalším stupňom. Pre zástancov subsidiarity toto právo rozhodovania
má štát (ktoré je podľa cirkvi stále podriadené „vyššej“
moci) a jednotlivci sa nachádzajú na najnižšom stupni.
-
Ano, citoval jsem stejnou příručku, jenom jsem to přeložil do češtiny. Příručka Jos Verhulst & Arjen Nijeboer, Priama demokracia definuje federalismus jinak než ho chápeme, my. Stejně tak subsidiaritu popisuje jako katolický jev a popisuje ji očima protestanta. Mám dojem, že nečtete moje příspěvky nebo alespoň o nich nepřemýšlíte. Vy mi citujete příručku ...Subsidiarita a demokracie? Ani náhodou. Federalismus a demokracie ano to jsou dvě strany jedné mince... Já vám odpovím, že to z definice subsidiarity nevyplývá a federalismu rozumíme jinak. Tak mi OPAKUJETE, že ...Vztah demokracie a subsidiarity a demokracie a federalismu popisuje Kniha o přímé demokracii... Vysvětluji, proč tento závěr ze stejné knihy nemohu přijmout, načež mi opět citujete knihu...
-
Třeba takto prostě: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na právech a svobodách jeho občanů
Myslím, že spor o subsidiaritu s panem Forgáčem je dokladem o nevhodnosti podobných termínů v ústavě, navíc občanské!
Ale (a zase je tu moje ne zrovna oblíbená skepse), k čemu to? K čemu jakákoli nová ústava, když politici, a bohužel mnohdy i ústavní soudci (!) nepovažují ústavu za směrodatnou (referendum, "bezplatné" zdravotnictví)?
Právě před pár dny rozeslal emailem pan Valach jménem HzPD jakýsi nástin řešení situace, zakončený poněkud zmateným a sám sobě (a předešlému textu) odporujícím nástinem metody změny.
Obávám se, že pan Valach potažmo HzPD nebere v potaz základ nerovnosti politické moci - lid versus vláda či zastupitelé, poslanci - a tím je nerovnost ekonomická! To nedá do pořádku generální stávka a nové volby! Protože si myslím, že neplatí donekonečna opakované klišé, že moc korumpuje, protože ve skutečnosti korumpují lidé, zbohatlíci, opojení svou mocí kohokoli či cokoli si koupit a chtiví mít stále víc a víc, peněz i moci.
P. Sz.
-
Subsidiarita znamená vládu menšiny nad většinou a to na jakékoliv úrovni. Tedy i v osadě o dvaceti obyvatelích vládne - rozhoduje menšina, třeba všemi ostatními zvolená. A to tu přece v současné době máme a to chceme změnit. Federalizmus znamená, že v té samé osadě nevládne menšina, kterou si obyvatelé zvolí aby jim sloužila, ale obyvatelé sami. Jejich společná rozhodnutí - prostřednictvím veřejného shromáždění (rozhodnutí většiny přítomných), je povinna zvolená menšina - zastupitelé v rámci veřejné správy naplňovat.
Moc v případě subsidiarity přechází na zastupitele, v případě federalizmu zůstává občanovi.
-
To není ono pane Szalbote. Já už jsem o několik příspěvků výše citoval definici z Wikipedie. Ale ať se podíváte, kam chcete- těch zdrojů je celá řada, slovníkem cizích slov počínaje, tak nikde se nedomůžete tak obskurního vysvětlení, které sem zanesl pan Forgač. Říkáme si, jako živočišný druh, člověk moudrý. Tak tu moudrost prokažme a zamysleme se sami. Nemám rád dogmata. Od přírody jsem skeptik a pochybuji. A tím, že pochybuji, hledám důkazy. Pokud by nám stačily pevné pravdy, co je jednodušší než se stát členem nějakého náboženského spolku! Jestliže mi příručka Priama demokracia říká, že je subsidiarita blbost, musím se přesvědčit, že tomu tak opravdu je. Když však pochopím každé slovo příručky jako dogma a budu je neustále opakovat, pak už to není o diskusi a hledání pravdy. Ještě tedy jednou. Co je to subsidiarita?
Je to politický nástroj zajišťující aby všechna opatření byla přijímána co nejblíže občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci nebo výkon.
-
Píšete, že subsidiarita je:
Je to politický nástroj zajišťující aby všechna opatření byla přijímána co nejblíže občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci nebo výkon.
Já píšu, že subsidiarita je:
Je to politický nástroj zajišťující aby všechna opatření MOCNÝCH na jakékoliv úrovni byla realizována.
No a zase dodávám obligátní: To tady přece v současné době máme a nejsme s tím spokojeni.
-
A jsme u anarchismu...
-
Jsme u demokracie ...
-
Obávám se, že jste nečetl téma - Deliberace. Pořád se mi zdá, že místo diskuse se snažíte o zápas - kdo s koho.
-
A jsme u demokracie
-
Nejde o zápas, ale o vyjasnění současných možností občana podílet se na moci.
Já tvrdím, že podíl na moci v tzv. stranicko parlamentní demokracii nemá žádný. A ta přece stojí na subsidiaritě. Můj názor je, že subsidiarita mu podíl na moci nemůže umožnit, protože je o hierarchii moci. Z toho pro mne vyplývá, že pokud chce mít občan podíl na moci nelze to skrze subsidiaritu. Musí hledat jiný způsob.
Štěpán
-
.... A ta přece stojí na subsidiaritě... jenže to není, alespoň v současné konstelaci, pravda. Vždyť co udělal Drábek, Dobeš Pospíšil a jiní? To je přesně opak. Centralizují. To je přesně opak subsidiarity. TOP 09 se prezentuje jako strana s podporou starostů. Ale starostové se čím dál tím víc rozcházejí s politikou současných vládců, protože všechny strany jsou v područí tzv. kmotrů, šedých eminencí a bůhví jak se to dá ještě nazvat, prostě těch, kteří tahají za ovládací špagátky svých politických loutek. Těm na subsidiaritě nezáleží - spíše naopak, protože v případě, že by ten princip byl důsledně naplňován, museli by uplácet daleko širší spektrum osob. A to už nejenom něco stojí, ale začíná to pak jít takříkajíc "o hubu." Vzpomeňte si na starostu té brdské obce, teď si nemohu rychle vzpomenout na jméno, co se tak aktivně stavěl proti radaru, že ho umlčet bylo daleko složitější, než diskutovat s Májíčkem - coby hlavou hnutí Ne, základnám. Další takovou osobou, která se nebojí jít do veřejného střetu je p. Stalmach - starosta obce Vír. A proč tomu tak je? Protože subsidiarita vládnoucí kamarile vadí a ne prospívá. Proto jsem vám radil, abyste se raději řídil vlastním úsudkem. Ten je určitě daleko střízlivější než různá dogmata, v údajně moudrých knihách. Pamatujte. O všem se dá pochybovat. A vždycky je lepší žít i v nejistotě, než v pevně stanovených mezích, které se nazývají "pravdou."
-
Souhlasím s Vámi, že decentralizace je nanejvýš potřebná. Ale to k emancipaci společnosti nestačí. Musí dojít k tomu, aby zvolená menšina sloužila, ne vládla. A teď vyvstává otázka. Kdo má tedy vládnout. Já tvrdím, že ta většina, prostřednictvím iniciativních občanů, tedy těch co se na vládě chtějí podílet. Jinými slovy, je potřeba vybojovat pravidla, které zajistí, že kdo se chce na moci podílet musí tu možnost mít. Kdo nechce podílet se na ní nemusí. Jen dodávám, že organizačně lze vládu většiny poměrně snadno a levně zajistit.
Štěpán
-
Ale ano, s tím se dá jenom souhlasit. Státu se (pravděpodobně) nedá vládnout systémem přímé demokracie, pokud se nechceme vrátit k městským státům starověku. Ale rozumný kompromis mezi přímou demokracií, která má kontrolní a iniciační funkci - a zastupitelskou demokracii - čili to, co nazýváme polopřímou demokracii - to je to, o co bychom měli usilovat. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že ta skupina v pozadí, která je dnes vlastně zdrojovým vlivem, tímhle systémem ztratí moc a tudíž vyschne i penězovod politikům.
-
Výraz pravděpodobně v souvislosti v níž jste ho použil se mi líbí. Mohu tedy vyvozovat, že nejste skálopevně přesvědčen o nemožnosti přímé (ne polopřímé) demokracie?
Štěpán
-
Už jsem odpověděl. Přímá demokracie (= aby občané rozhodovali o všem), to jde uskutečnit v rozsahu nanejvýš města, a to ještě nijak zvlášť velkého. Už i Island (320000 obyvatel) je moc velký na přímou demokracii. Ale celou dobu tady mluvíme o prvcích přímé demokracie, jako kontrolním a iniciačním nástroji. Čili o polopřímé demokracii.
-
Já vnímám přímou demokracii jako vládu lidu sama sobě bez prostředníka - politických stran. Přemýšlel jste o takové možnosti a způsobu vlády?
Štěpán
-
Domnívám se, že to ve větší jednotce jednoduše nejde. Už Island - a to je jenom 320000 občanů - je na přímou demokracii moc velký.